Odlezelské jezero

Najdete ho zde 

editace

Odlezelské jezero vzniklo zajímavým způsobem. Po katastrofálních průtržích 27 a 28 května v roce 1872 podemlela voda Mladotického potoka svahy Potvorovského kopce a kameny a hlína přehradily údolí. Vzniklo kouzelné a malebné jezero....

Těžké olověné nebe těhotné černými mraky se dotýká země. Neslyšíš šelest ani ptáčka, příroda mlčí očekáváním chvílí příštích. Píše se rok léta páně 1872 je konec května. Od krátké zimy pořádně nezapršelo a zem je vyprahlá a rozpukaná suchem, které přinesl horký květen. Údolím mezi vesničkami Odlezly a Protivec se neslyšně a skoro bez pohybu leskne úzká stříbrná tkanice Mladotického potoka. Ve vyschlých, blátivých tůňkách lapají na hladinách po dechu zoufalí pstruzi a lipani a nad nimi sklání své suchem smutné hlavy jasany, vrby i olše. Celá příroda je napjata očekáváním kýženého deště, který všem přinese požehnanou vláhu, spláchne prach, který vše dusí a přinese radost, svěžest, trylky ptactva, koncerty žab a život do smutné vyschlé krajiny. Lidé z kraje hledí s tichou úpěnlivou prosbou a nadějí nad Potvorský kopec a vroucně doufají, že konečně zaprší a vítr zase neodnese mraky přes nedaleký Vladař kamsi ke Krušným horám. Jestli konečně nezaprší můžeme se rozloučit s letošní úrodou a nastane čechomor honí se hlavami hospodářů z kraje chmurné myšlenky. Tu najednou spadne jedna těžká kapka a dopadá do prachu před člověka na zápraží u jeho stavení. Kapka zvedá obrovské mračno prachu a připomíná malý výbuch. Po chvilce následuje druhá, třetí a malých prašných erupcí rychle přibývá. Z tmavých mraků začíná pršet. V Mladotické stružce je vidět první pohyb prachu usedlého na hladině, zvedá se vítr a nedaleko mohutně zahřmí.

 Chalupnice Jarmila Šuláková s  povzdechem vzhlédne k temné obloze, protáhne unavená záda a nastaví u prahu stavení prázdná vědra s nadějí, že snad něco naprší a nebude muset rumpálem vytahovat vodu s poloprázdné skoro vyschlé a hluboké studny. Na nedalekém kostele odbíjela jedna hodina. Než stačila odbít druhá vyhlédne Jarmila z okénka chalupy a nevěří svým očím, všechna vědra a i to největší přetékají. Déšť nepřestává, naopak z nebes padá stále větší spousty vody. Vyprahlá země pije a pije, ale už nestačí všechnu vodu pobrat, stromy veselé příchozím deštěm rozpínaly své listy jako vykuklení právě se narodivší motýli. Netrvá dlouho a stružky, potůčky a potoky nejsou schopné odvést takové množství vody. Země je nasáklá jako houba a není schopná přijímat a voda se žene jako dravá štika krajinou. Bere vše co jí stojí v cestě. Je 25.května 1872 a rozvodněná krásná říčka Střela se dere mohutným proudem krajinou.

 

Domkář Nohavica z Odlezel, který vyjel se svými dvěma kobylkami do nedalekého Potovrova ke kováři Plíhalovi dát holkám jak jim s láskou říkal nové podkůvky hleděl zamračeně z kovárny na oblohu a spoušť, která se snášela nad krajem. Tu vbíhá do kovárny mladý kovářův synek, jak jinak po otcovi Karel. Je promočený až na kůži oči má až navrch hlavy a křičí, že se v Mladoticích protrhl rybník. Mladotická babička je v pořádku, ale pod rybníkem je asi tuze zle.

A skutečně bylo neuvěřitelná silná průtrž následovaná ničivou bouřkou, která jako by každou hodinou nabývala na síle dokázala to co se nepodařilo ničivé povodni z roku 1550, která dokázala smést dva mlýny pod rybníkem. Již tak rozvodněná Střela, posílená vodou z velkého Mladotického rybníka, brala vše co jí stálo v cestě.a ukončila řadu životů v nedalekých Plasích a Nebřezinách.....

Domkář Nohavica poděkoval kováři za okování kobylek, zaplatí až po žních budou-li nějaké a požádal o přístřeší pro koně než se ten strašný nečas přežene. Byl pryč už třetí den a žena má jistě starost. Kovář jak jinak souhlasil, však s ním domkář nazpíval něco písní a vůbec měl toho chlapa rád.

Jarek se tedy  vydal domů starou známou stezkou přes Potvorský kopec okolo potoka jak byl zvklý, ale přes silnou průtž je koryto potoka suché, krom trocha vody, která se do bývalého krásného potůčku dostala z nasátého  lesa. Při údivu a přemýšlení, kde je voda, která je všude zahradí Jarkovi cestu kopec. Vrací se přemýšlí zná cestu domů a bojí se .

Sesuv půdy, který neznatelně pokračoval  a přibližoval kopec okolí, lidská činost, která znamenala těžbu kamene a obrovský zásah do krajiny, zářez železniční tratě a krajina respektive kopec se spouštěl. Kdo je tedy odpovědný člověk anebo krajina. Ve vší úctě krajina v tom je jen jednou .....